NAILS - Every Bridge Burning
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Zase si pokládám otázku, proč takové kapely nejsou i u nás. Nebo o nich jen nevím? Banda hardcore kids z Británie a Švédska předvedla na Sedmičce peklo pro pár platících. Celkem chápu návštěvnost, zítra tu jsou STICK TO YOUR GUNS, kteří vyprodali v Praze Futurum. Na koncert EMPLYED TO SERVE v Plzni doteď nemohu zapomenout, protože to byl jeden z nejdivočejších kousků, který jsem v tom klubu viděl. Dnes večer chyběl kytarista, hráli v mnohem menším prostoru a popravdě jsem byl hodně zvědav na to, jak se s tím vyrovnají.
Oba faktory kapele nehrají moc do not. Divočí se o poznání méně, kytaristé tu nemají třímetrové repráky, na které by mohli šplhat jako v Plzni, navíc to, že se hraje jen s jednou kytarou, vyžaduje více soustředění a méně legrácek. Statičtější forma s osamocenými šesti strunami ale má nespornou výhodu. Zvuk je čitelnější a čistší. Mohu si plnými doušky vychutnávat zauzlovaný chaotický sypec. Brutální hardcore mi s jednou kytarou mnohem častěji připomene nesmlouvavý chaotický nářez ve stylu CONVERGE. Nakopávají stejným způsobem a se stejnou razancí, přitom basák působí, že má na tvářích své první řídké strniště.
Na GRIEVED bylo naposledy v Praze deset čumilů a přesto přijeli zas. Teď těch čumilů je patnáct. Nic to neubírá na nasazení, které Marcus Lundqvist do koncertu narval. GRIEVED jsou o poznání přímočařejší a temnější. Švédská crustová i blackmetalová scéna je také olízla a je to znát. Blonďaté, od hlavy po paty pokérované vlčí mládě lítá po klubu a řve na těch patnáct/dvacet figur, bez ladu a skladu. Intenzivní a komorní současně.
Už vím, co nám tady chybí. Kapely, které do toho půjdou po hlavě. Bez očekávání a bez přehnaných ambicí. Obě tyhle party zahrály pro pár lidí koncert, který mě nabil na několik příštích dní. Díky za to.
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.